Recenze: Kukačky

Recenze: Kukačky | Fandíme seriálům
ČT
Zobrazit dalších 20 obrázků
Dojemné lidské osudy spojené výměnou dětí v porodnici jsou prozatím u konce. Opravdu se tolik povedly?

Po letech propletené osudy dvou rodin opět svede dohromady zjištění, že jejich šestileté děti byly v proradnici vyměněny. Základní premisa dramatického seriálu Kukačky napovídá, že se seriál bude zabývat především výměnou dětí a z ní vyplývajících otázek typu, jaké to má psychologické dopady na rodiče i děti, kdo za to může a jak se v této nepřirozené situaci zachovat. Ovšem tvůrci seriálu se rozhodli ústřední výměnu dětí přetavit v dojemné lidské drama, kde každá vedlejší postava má své místo a dostatek prostoru na to, aby Kukačky nebyly jen seriálem o záměně dětí, ale kronikou běžných lidí z města i venkova, jejichž životy se navzájem přímo i nepřímo ovlivňují. Výměna dětí je stěžejním tématem seriálu, ale Kukačky toho divákům nabízí mnohem víc.

Pomozte dětem: O Velikonočním pondělí zazpívá Zagorová s Hložkem a Kotvaldem
 

Hlavní devízou seriálu jsou herci, kteří ze sebe vydávají maximum a v ruku v ruce se scénářem Jana Coufala (První republika) zcela splynuli s postavami. Dokonce i těm nejobsazovanějším hercům z ansámblu, jako jsou David Novotný, Jan Dolanský (Slunečná) nebo Jitka Čadek Čvančarová (MOST!), se povedlo takřka dokonale převtělit do jejich postav. David Novotný coby strojvůdce a hlava pětičlenné rodiny z maloměsta, který si s oblibou zajde na pivo a dřív koná, než myslí, je zcela uvěřitelný a po pár dílech už jsem neviděl Novotného, ale svéhlavého Karla. Nejinak je tomu i v případě Jana Dolanského, který si vychutnává svého arogantního hajzlíka, který léta podvádí svou manželku a snaží se zachránit svůj doktorský krk ať stojí co to stojí.

Za pozornost stoí i dvojice maminek, které čelí bezprecedentní situaci a obviňují sami sebe, že si v porodnici nevšimly, že jejich novorozené děti byly vyměněny. Sabina Remundová se po řadě nesympatických postav převtělila do mírumilovné maminky tří dětí, která náhle čelí změnám, jež můžou rozvrátit poklidný chod rodinného života. To, že výkony v hlavních i vedlejších rolí budou na špičkové úrovni, se dalo ze seznamu herců předem očekávat. Snad jen Marta Dancingerová (Princip slasti), kterou jsem před seriálem neznal, pro mě byla velkou neznámou. Ovšem její podání mladé maminky Terezy, která po šesti letech výchovy svého autistické syna zjistí na základě krevních testů, že její jediný syn ve skutečnosti není její, je taktéž ohromující.

ČT
Marta Dancingerová v seriálu Kukačky

Zmínku si zaslouží i Petr Kostka (Zítra vstanu a opařím se čajem) ve vedlejší roli Jakubova pradědečka. I přes malý prostor si Kostkova postava s komunistickou minulostí krade všechny scény pro sebe. Ztvárnění naštvaného stárnoucího muže, jenž přichází o svou vitalitu a musí se smířit s faktem, že se o sebe ve všech směrech nedokáže postarat sám, se 82letému herci povedlo na výbornou a bez výhrad by si zasloužil pozornost při příštím vyhlášení nominací na České lvy. 

To, že dospělí osvědčení herci si neudělali ostudu, nejspíš nikoho nepřekvapí. Co ale nemá v ostatních tuzemských seriálech z posledních let obdoby je výkon představitelů dvou vyměněných chlapců, Tomáše a Jakuba. Debutující Viktor Sekanina v roli Jakuba trpícího Aspergerovým syndromem je neuvěřitelný. Zahrát autistickou postavu je oříšek pro každého herce, tuplem pro sedmiletého kluka, který má na kontě zatím jen pár hereckých zkušeností. Od nepřítomného pohledu, přes strojené dialogy až po záchvaty je Sekanina v roli neoblomný. Je až tak dobrý, že by si nejeden divák pomyslel, že to ten kluk ani nehraje. Ovace si zaslouží i devítiletý Theo Schaefer. Ten stejně jako Viktor zatím v žádném filmu ani seriálu nehrál. Jeho ztvárnění Tomáše coby obyčejného kluka z maloměsta, který prožívá vcelku bezstarostné dětství a rád jezdí na motorce, je rovněž uvěřitelné a nedělá zkušenějším kolegům ani v nejmenším ostudu.

ČT
Viktor Sekanina v seriálu Kukačky

Režisér Biser A. Arichtev si jednoduše celé herecké obsazení ukočíroval bez výjimek a stejně jako v případě jeho předchozích projektů jako Vyprávěj nebo První republika se mu povedlo skloubit nespočet vedlejších linek a zástup postav do jednoho funkčního kolosu, který baví po celých třináct dílů. Arichtev se nesnaží uhranout diváka extravagantní audiovizuální stránkou. Kamera i hudební podkres při sledování ničím nevyvádí z míry a ani se nesnaží na sebe zbytečně poutat pozornost. Řemeslná stránka je zde zcela podvolena příběhu, postavám a dialogům. Kukačky tak po stránce řemesla v ničem nevybočují z obvyklé tvorby České televize. Ovšem televizní audiovizuální stránka zde v tomto případě ničemu nevadí ba naopak. Díky přirozeným záběrům bez rušivého hudebního podkresu dokážou vyniknout postavy a dialogy, na kterých celý seriál stojí a padá.

Hlavní a v podstatě jediný problém Kukaček vnímám v nepřiměřené stopáži. Osobně jsem se u každého dílu bavil. A to jsem si upřímně po první epizodě říkal, co tam chtějí tvůrci během dalších dvanáct dílů dělat. Úvod Kukaček působí jako začátek maximálně pětidílné minisérie. S každým dalším dílem, který odhaluje křivdy minulosti, spojitost s vedlejšími postavami a další a další vedlejší linky, se zdá, že třináct dílů po padesáti minutách nakonec nebude zas tak moc. Ke konci seriálu jsem ale začal mít dojem, že kdyby Kukačky byly o dvě hodiny kratší tak by jim to přeci jen prospělo. Je mi jasné, že tvůrci chtěli dodat všem dostatek prostoru, ale v některých momentech mezi osmým a jedenáctým dílem postavy jen přešlapují na místě a seriál v několika okamžicích povoluje již tak uvolněné tempo. 

ČT
Theo Schaefer a Denisa Barešová v seriálu Kukačky

Nepřiměřená délka je však jedinou výtkou, kterou mám. Kukačky jsou ten seriál, který když budete s nadšením popisovat přátelům a známým, tak narazíte na problém toho, že popis příběhu nezní nijak zvlášť lákavě. Sám jsem předpokládal, že mě Kukačky nebudou příliš bavit, ale nakonec jsem si sondu do života obyčejných lidí vychutnal s každým dílem víc a víc. Na závěr musím konstatovat, že se tento seriál přístupem k postavám a dojemným a hřejivým momentům každodenního rodinného života přibližuje jednomu z mých nejoblíbenějších seriálů, dojemné rodinné kronice Tohle jsem my.

Producent Kukaček Filip Bobiňski (První republika) informoval v polovině března o možné druhé řadě a aktuálním vyjednávání s Českou televizí. Pokud tvůrci udrží laťku, vymyslí nové motivy a dovedou dále rozšířit příběh dvou rodin, tak se nejspíš máme i ve druhé sérii nač těšit. Ovšem po finálním díle, který ústřední linky příjemně uzavře, mi stejně jako po úvodní epizodě vrtá hlavou, co tam chtějí tvůrci dalších potenciálních třináct dílů vymýšlet.

Seriál Kukačky vypráví příběh mladého manželského páru, který zjistí, že jejich syn není jejich. Když se dozvědí, že došlo k záměně, musejí se rozhodnout, co udělají. Žádné řešení není jenom dobré. Záměna dětí na malém městě se dotkne nejen rodin, kterých se přímo týká, ale i ostatních obyvatel. Vzhledem k tomu, že k záměně došlo v místní nemocnici, zasáhne osudová událost do života mnoha dalších. Abychom pochopili vazby a vztahy mezi lidmi ve městě, vyprávění se dotkne i událostí v minulosti. Lidé si totiž nesou svá tajemství i nenaplněné touhy, které v kritických chvílích vyplouvají na povrch.

Foto: ČT

Naše hodnocení
8/10
Přidat na Seznam.cz
Galerie

Komentáře 0

Vstoupit do diskuze

Související články

Šéfredaktorkou webu je Petr Slavík, e-mail serialy@fandimefilmu.cz

Máte-li zájem o inzerci na našem webu napište nám na e-mail studio@koncal.com

Ochrana osobních údajů | Zásady používání cookies | Pravidla webu | Upravit nastavení soukromí

© 2016 – 2024 FandimeSerialum.cz / All rights reserved / Provozovatel webu je Koncal studio s.r.o.
Koncal studio s.r.o., IČO: 03604071, Lýskova 2073/57, Stodůlky, 155 00, Praha 5

adblocktest