Režisér Guillermo Del Toro je bezpochyby jedním z nejúspěšnějších režisérů v současném Hollywodu. Ostatně šest nominací na Oscara a dvě proměněné mluví za vše. Každý jeho projekt je tak vyhlížen s očekáváním a nejinak tomu bylo i po oznámení jeho novinky pro Netflix, která dokonce v názvu nese režisérovo jméno. Del Toro je známý pro svůj obdiv a lásku k různým monstrům, nadpřirozeným elementům a především bohaté výpravě, kdy při budování živoucích míst patří mezi mistry. Tyto prvky se pak pokusil v producentské roli skloubit v antalogii nazvané Kabinet kurozit Guillerma Del Tora, ke které přizval osmičku zajímavých režisérských jmen a zároveň nespočet známých hereckých hvězd.
Některé příběhy jsou adaptace povídek od H.P. Lovecrafta, k jiným pak námět vymyslel sám mexický režisér. Všechny však spojují již výše zmíněné prvky nadpřirozena, monster a hororu. Del Torův vliv je cítit na většině z nich, když ne zrovna ve scénáři, tak minimálně v atmosféře a perfektním zpracování. Nechybí však ani výrazně autorské epizody, na nichž je primárně cítit otisk konkrétního režiséra. Zde vyčnívají ve všech směrech především epizody The Viewing od Panose Cosmatose (Mandy) a The Autopsy od Davida Priora (Empty Man). Ty zároveň patří i mezi ty nejlepší, což je jistým způsobem překvapivé... že v Guillermově výběru nejvíc vyčnívají "povídky", kde je nejméně cítit jeho vliv.
![](https://www.fandimefilmu.cz/files/images/2022/10/03/article_content_1fuoyjw31wntlq0o.jpg)
Kabinet kuriozit je antalogie se vším všudy. Příběhy nejsou nijak propojené, jde opravdu o uzavřené epizody, které však nejsou vždy úplně uspokojivě ukončeny. Poměrně otevřeným koncem trpí například první epizoda Lot 36 (kde přímo del Toro napsal nejen námět, ale i scénář) nebo zmíněná The Viewing. V zásadě se ale nejedná o velké prohřešky a obsah epizod vás uspokojí dost na to, abyste těch pár nedotažených konců odpustili.
Problémem je z mého pohledu u některých epizod jejich délka. Zhruba hodinové příběhy se v některých momentech opravdu až nezajímavě táhnou. Konkrétně třeba epizoda Dream in the Witch House v hlavní roli s Rupertem Grintem, která je relativně nezáživná nejen příběhově, ale i herecky. Podobně je na tom i nejhůře hodnocená epizoda The Outside o tělesné proměně, která je kromě přesvědčivého Dana Stevense poměrně bizarní ve všech ohledech. Obecně vzato však herci ve všech epizodách odvádí slušné výkony. Ostatně mluvíme o jménech jako Ben Barnes, Tim Blake Nelson, Peter Weller či Sofia Boutella.
![](https://www.fandimefilmu.cz/files/images/2022/10/03/article_content_5leuenojvh8lgqdq.jpg)
Série už je nějakou chvíli dostupná, avšak pozitivních ohlasů sklízí pomálu. Často je jí vyčítáno především to, že řada epizod má dost pomalý rozjezd a obrátky naberou teprve v závěru. Souhlasím s tím, že tempo není nejsilnější stránka Kabinetu kuriozit. Na mě osobně poctivé řemeslné zpracování, solidní herecké výkony a typická deltorovská atmosféra působily i v pomalejších momentech a nijak výrazně jsem se nenudil.
Ve výsledku je Kabinet kuriozit Guillerma Del Tora obstojná povídková antalogie, která však mohla nabídnout o kus víc s přihlédnutím na režisérská jména, které mexický milovník hororu nashromáždil. Celá série nabízí přesně to, co od Del Torova projektu očekávat - hmatatelnou atmosféru jednotlivých míst, velmi zdařilé praktické efekty (příšery) a silně mysteriózní nádech. Většina epizod však nedokáže hodinovou stopáž vyplnit konstantním přísunem zábavy, a pokud čekáte hromadu krve a lekačku za každým rohem, budete zklamaní. Osobně jsem schopný výše popsané nedostatky sérii odpustit, avšak pokud nejste vyloženými fanoušky mexického vypravěče a jeho stylu, většina epizod vás zkrátka nedokáže naplno zabavit. A i když jsem se vyloženě nenudil, po shlédnutí ve mně přetrvává pocit, že se z projektu dalo vytřískat o chlup více.
Foto: Netflix