Živí mrtví: Kvůli krvavé premiéře byl umírněn zbytek sezony

Jak píše Zadeček, je násilí a násilí. Když jsem poprvé v comicsu četl o smrti fanoušky oblíbeného korejského poslíčka pizzy, tak to se mnou ani nehnulo. Zato v seriálu mě Negan svojí dřevěnou milenkou trefil přímo na solar. Jako moc nechybělo a taky bych ronil slzy, teď to myslim naprosto upřímně a bez legrace. Ale já zase u sentimentálních kýčů brečim běžně, takže babo raď. Ještě ke comicsu, pamatuju si, že mě totálně dostal první ozbrojený střet mez Rickem a Neganem po smrti Spencera, namíchat tak výbušnou směs, ze které člověk zároveň slzí smíchy a zároveň má nervy napnuté jako špagáty se jen tak někomu nepoštěstí, určitě jeden z mých top momentů celé comicsové série. Samotná seriálová scéna smrti Abrahama a Glenna byla zpracovaná velmi vkusně a rozhodně nebyla za hranou. Co už za hranou rozhodně bylo je kupříkladu scéná, kdy se Negan vysmívá Rositě, nebo když jeden ze Spasitelů šikanuje při první návštěvě Alexandrie Enid. To bylo příliš a comicsový Negan by něco takového nikdy neudělal a nepřipustil. Obecně my Neganův seriálový posun od dobrosrdečného pošahance k bezskrupulóznímu vysírači docela vadí, tuším, že seriálového Negana si nikdy tolik neoblíbím. Co se obecně násilí týče, nemyslím si, že by první polovina sedmičky nějak vybočovala. Jenom divákům zkrátka nevadí, když násilím páchá na jiných Grimas family a vyloženě se můžou posrat z toho, když je násilí pácháno na Grimas family, ještě k tomu vidět Grimas family tak psychicky na dně, to je přece fuj!