V pátek jsme se dočkali první řady dlouho vyhlíženého animovaného seriálu z rukou Matta Groeninga (Simpsonovi). Rozhodl jsem se tak, že se s vámi podělím o své první dojmy, které ve mně Disenchantment zanechal. Nutno zmínit, že jsem zatím viděl pouze dva díly, a tak budu své dojmy směřovat pouze k nim, separátně od zbytku první série.
Když jsem se poprvé doslechl o seriálu, jehož hlavní hrdinkou je neposlušná princezna společně s kouzelným elfem a jejím osobním démonem, zanechalo to ve mně silný pocit napodobování úžasného animáku Rick a Morty. Ten se v poslední době pomalu stává kultem díky svému zvyku dělat si legraci prakticky ze všeho, počínaje slavnými filmy a konče náboženstvím. Disenchantment mě ale mile překvapil, jelikož se v něm sice objevují stejné prvky sarkasmu a ironie jako v Rickovi a Mortym, ale ve výsledku má novinka velmi svěží nádech originality a jde si svojí středověkou cestou.
Jedna věc, která dělá seriál velmi ojedinělým, je určitě ústřední trojice, která prakticky už od prvního dílu působí jako perfektní mix osobností. Princezna zhrzená svým životem na výsluní, snílek elf a drsňák démon, který je pro každou špatnost. Takováto nevídaná kombinace přináší ovoce hlavně ve chvílích, kdy si situace žádá určitého morálního rozhodnutí, ale trojice k němu není schopná dojít (nebo alespoň né zavčasu). Mimo to bych také rád vyzdvihl malé detaily, které se na poli třiceti minut (jeden díl) objevují. Ať už se jedná o nápisy budov v Dreamlandu, různé ukazatele, případně cedulky, seriál s nimi pracuje velmi chytře a vytváří tak jistý pasivní sarkasmus, který pobaví i ostřílené znalce tohoto umění.
Mé shrnutí prvních dvou dílů by tedy bylo, že se rozhodně povedly a veřím, že zbytek seriálu bude takto dobrý, né-li lepší.
V galerii si prohlédněte screen z pilotního dílu, kterak Matt Groening odkazuje na Hru o trůny. Poznáváte Železný trůn? Jak se sám nechal slyšet, udělal to poprvé a naposled. Cítil prý totiž, že by si to fanoušci přáli. Více o propojení seriálu Disenchantment a Hra o trůny čtěte zde.
