První řada hokejové Lajny byla zjevením, které na poli tuzemských sportovních komediálních seriálů neměla v posledních letech obdoby. Na rozdíl od krátkometrážního fotbalového Vyšehradu přišel Stream s tradičnějším seriálovým formátem s dvacetiminutovými díly. S první řadou jsem byl nadmíru spokojený i přes několik slabších dílů, avšak po dvou epizodách druhé série se začínám obávat, že druhá sezóna je jen zbytečným pokračováním.
Nebudu po dvou dílech dělat ukvapené závěry. Stále je před námi šest dílů, které můžou první dojmy zcela změnit. Ovšem pachuť a nudná příběhová výplň s pramalém povedených komediálních scén po prvních dílech zůstane. Zahájení druhé řady jako kdyby nedokázalo vytěžit komediální potenciál drsného hokejového trenéra, jenž pro ostrou hlášku nechodí daleko. Jiří Langmajer je stále v roli nahláškovaného trenéra výborný a je to právě on, kdo dělá z Lajny tak nevšední podívanou. Jenomže v prvních dvou dílech je jeho trenérská zuřivost, až na jednu výbornou scénu ve Slávistické šatně, zcela upozaděna.
Luboš Hrouzek přestupuje z Havířova do Slavie, kvůli špatnému zdravotnímu stavu jeho otce (Stanislav Šárský), jenž je rovněž hokejový trenér a zarytý slávista. Ve druhém díle se jeho otec zázračně uzdraví a stane se proti Lubošově vůli jeho asistentem v boji o extraligu. Postava Hrouzka staršího je velmi přepálená a ve srovnání s ním vyznívá Luboš jako mílius. Ve dvou dílech se Stanislavu Šárském dostává až zbytečně příliš prostoru a Jiří Langmajer, který svými hláškami zachraňoval i průměrnější epizody, tak nemá, jak diváka v těchto rozjezdových dílech pobavit při nucených představovacích scénách nových postav.
Jediná nová postava, jež zatím působí, že má potenciál do budoucna je nervózní hokejista Míra Kouřil v podání Tomáše Dastlíka, který se jako jediný společně s Langmajerem zasloužil o pár vtipných momentů. Zato Michal Suchánek coby srdcař Franta, jenž se stará o blaho hráčů Slavie, toho v prvních dílech neměl šanci mnoho předvést a prozatím je nevýrazný stejně jako ambiciózní manažerka Slavie. Před začátkem druhé série jsem se velmi těšil na návrat Václava Neužila ml., jenž by měl mít ve druhé řadě více prostoru. Bohužel i přesto, že figuruje v nové úvodní znělce, tak se ho diváci zatím nedočkali.
Po stránce řemeslného zpracování se seriál více méně nezměnil. Styl kamery i natočení dialogových scén se nese ve stejném duchu a je tak vidět, že seriál mají na starosti stále ti samí tvůrci. Režisér Vladimír Skórka, kameraman Jan Šťastný, scenárista Petr Kolečko a hudební doprovod od Jiřího Buriana. Ti všichni se vrátili i ve druhé řadě, takže jsem očekával stejnou tvůrčí péči jako u první sezóny.
Na hodnocení Kolečkova scénáře je ještě brzy, avšak samotný nápad vrátit Luboše do klubu, který v dovětku na začátku první série opustil v ne zrovna přátelském duchu, má jistě, co nabídnout. Ze změny prostředí a nových postav by se měl snáze vytvořit nosný příběh pro druhou sérii než kdyby tvůrci zůstali u starých známých v Havířově.
Jenže první dvě epizody jsou méně zábavné a záchvaty smíchu, které se dostavovaly v první řadě, se ve druhé řadě proměnily v lehké pousmání. Stále doufám a věřím, že se ze druhé sezóny Lajny vyklube povedené pokračování, které první sérii neudělá ostudu. Jen zatím tvůrci neukázali nic, co by mělo přimět fanoušky první řady ke zhlédnutí celé druhé série. Vyjma toho, že se vrací nezapomenutelný trenér Luboš Hrouzek, tentokrát v lehce vyhořelém duchu.
