Po delší odmlce jsme zpátky v Západozemí, na starobylém kontinentu, kde se odehrává Rod draka a především Hra o trůny, jeden z přelomových seriálů televizní historie. Novinka se jmenuje Rytíř Sedmi království (A Knight of the Seven Kingdoms) a na předchozí seriály hází bobek. Překvapivě doslovně.
Z hlediska historie Západozemí jsme zhruba sto let před prvním a sto let po druhém z předchozích seriálů. Jsme v období, kdy na vrata neklepe nemrtvá armáda, ani se po nebi neprohánějí draci. Aby se „obyčejnost“ podtrhla, je menší i měřítko. Ve všech směrech. Namísto široké plejády protagonistů dostáváme ústřední dvojici a zažíváme všechno jejíma očima. V tomhle případě navíc nejde o žádné šlechtice nebo lidi jinak zapletené do událostí, které hýbou dějinami.
Ser Duncan Vysoký (Peter Claffey) je rytíř začátečník, který nemá dost peněz ani na to, aby si koupil pásek. A jeho panoš Egg (Dexter Sol Ansell) odpovídá pánově možnostem. Sice je to na první pohled chytrý klučina, ale je to vyzáblý drobeček, kterého ani „Dunk“ do svých služeb nechce, ačkoliv se k němu nikdo jiný nehrne.
Z toho, co nám ukázala první epizoda a před ní zveřejněné trailery je patrné, že velkým úkolem první řady nebude žádné velké hrdinství, ale prachobyčejná snaha rozjet živobytí. Jak už jsem říkal, Duncan je naprostý zelenáč, navíc nemajetný. Aby si něco málo vydělal, udělal si pro sebe nějaké jméno a zvýšil tak šanci, že jej někdo z pánů přijme do svých služeb, snaží se uspět v rytířském turnaji. Hodně rychle se ukáže, že problém je už jen se do turnaje dostat, natož pak mezi zkušenou konkurencí uspět.
Rytíř Sedmi království staví na tom, co funguje skvěle v komorních scénách sesterských seriálů: Na břitkých dialozích, které si užívají ostřílení herci. Většinou jsme mezi štolby, hostinskými a prostitutkami, což může dávat vzpomenout na rané scény s Tyrionem Lannisterem. Odkazuje tam i styl humoru, o nějž se Sedm království hodně opírá. Není to žádná bláznivá řachanda, ale uštěpačné poznámky a nejrůznější narážky posloucháme pořád a úsměv vyvolávají i drobné trable, s nimiž se poněkud bezelstný hrdina stále potýká.
Že Rytíř sedmi království kašle na „trůnovské“ konvence je patrné už z jednoho z úvodních momentů, kdy to už už vypadá, že se rozezní známá znělka, jen aby se na ni Dunk doslova vysral (jinak se to opravdu říct nedá). Jestli jste stále epizodu neviděli, rozhodně se na jejím začátku vyplatí nevečeřet!
Krom zábavné báchorky se sympatickými postavami seriál nabízí další prokreslení bájného seriálového světa a také zajímavý pohled na fungování pseudostředověké společnosti. Jsme v prostředí, kde nejsou k dispozici žádné testy DNA, žádné databáze občanů, žádné registry smluv, žádné doklady, žádná fotodokumentace.
Když o sobě kdokoliv něco prohlásí, můžete mu věřit nebo doufat, že ho zná někdo, komu už věříte. Paradoxně vejít někam, kam nepatříte, nemusí být nijak složité, když máte dostatek sebedůvěry. Všechno funguje zvykově, lidi dělají to, co se od nich očekává. Když někdo někam nakráčí, tak tam přece má být, cokoliv jiného, je nemyslitelné. Stejně tak ale platí, že když je všechno zvykové, bude člověk na svém místě vědět, jak se má chovat, jinak si jej dříve či později někdo všimne.
Jak ale ukazuje scéna, v níž se Dunk vetře na hostinu, nemusí odhalení nutně znamenat žádný průšvih. Všechno nakonec závisí na momentální náladě nejmocnějšího člověka v místnosti. Seriál tak s minimem vynaložených prostředků velice efektně vyobrazuje, jak neurčité a prchavé vlastně jakékoliv privilegium je. Od toho, zda můžete cokoliv nebo nic, vás v každém okamžiku může dělit docela málo. Seriál si tak elegantně připravuje půdu pro vyprávění příběhu o tom, proč má smysl jednat s druhými slušně a s jakoukoliv mocí zacházet zodpovědně.
V součtu dostáváme pečlivě vyvážený mix jemného humoru s hrubozrnným, sympatické hrdiny, zajímavé období a prostředí, stejně jako šanci k zamyšlení. Někomu asi budou chybět obří bitvy a draci, ale na ty Rytíř Sedmi království nejspíš hodí bobek. My ostatní před sebou máme ještě pět příjemných pondělků.
Foto: HBO
