Minulý týden za námi dorazil letos poslední, a dohromady již šestý, seriál z produkce Marvelu a Netflixu, The Punisher. Již první recenze, a to jak ty zahraniční, tak ty naše, byly vesměs pozitivní. Nyní je načase se ohlédnout za celým seriálem a potvrdit či vyvrátit úvodní ohlasy. Začněme úvodem do příběhu, který sleduje Franka Castlea po událostech ve 2. sérii Daredevila. Frank je považován za mrtvého, a po likvidaci těch, kteří mají smrt jeho rodiny na svědomí, se stáhl do ústranní a snaží se vést „normální“ život. Jeho vnitřní démoni ho však stále pronásledují a kromě toho Frank zjišťuje, že za smrtí jeho rodiny stojí něco víc, než jen banda pouličních gangsterů. Chtě nechtě se tak musí spojit s hackerem Micrem, který sám žije v utajení, a začíná krvavý hon za pravdou.
The Punisher je akční a brutální komiksová jízda, která nenechá diváka polevit byť jen na jeden díl. Zároveň však řeší i důležitá témata, jako vliv války a služby v armádě na člověka, či zkorumpovanost a nelegální činy tajných vládních organizací. I přesto, že jde seriálu především o akci, všechna tato témata jsou do děje zakomponována chytře, propojují se a zbytečně nás na cestě hlavního hrdiny nijak neotravují. Dá se dokonce říct, že zhruba v polovině seriálu jde Frankova dějová linka lehce stranou a řeší se více právě vedlejší zápletky. I přesto však seriál neztrácí tempo a i když ho místy trápí až příliš velký důraz na konverzace a lehké natahování děje, jako víceméně všechny ostatní seriály v produkci Marvelu/Netflixu, děj a dialogy jsou šikovně situovány tak, aby divák neměl pocit, že je to pouhá vata. I přesto mohl mít seriál klidně o 2-3 epizody méně. To hlavní by se krásně stihlo a seriál by byl hutnější.
Zdaleka největším úspěchem série a postavy samotné je rozhodně výběr představitele hlavní role. Jon Bernthal je pro mě jednoznačně nejlepší Punisher, jakého jsme mohli na obrazovkách vidět. O jeho akčním umění jsme se přesvědčili již v Daredevilovi, zde však ukazuje, že dokáže zvládnout i emočně vypjaté a konverzační scény. V dobrém obsazení se k němu přidává Ebon Moss-Bachrach jako Micro, jehož vztah s Frankem je plný emocí, ať už negativních či pozitivních. Za zmínku také stojí Amber Rose Revah v roli agentky Dinah Madani, a Ben Barnes jako záporák Billy Russo. Naopak slabým místem v mých očích je Paul Schulz v roli Williama Rawlinse, který byl prezentován jako hlavní záporák, ovšem působil velice laxně, až na předposlední díl neemotivně a jeho roli přebral právě Russo.
Dalšími plusy jsou hudba, kterou skladatel Tyler Bates založil na kytarových tónech a písních, a také akční pasáže, které jsou syrové, brutální a v divákovi vzbudí zdaleka největší emoce. V tomto ohledu stojí za zmínku především dva poslední díly. Menší mínus vidím v délce seriálu, kterému by opravdu neuškodilo mít o dva díly méně. Seriál také mohl být více propojený s ostatními netflixovskými seriály v MCU. Kromě několika letmých zmínek a dvou postav zde není prakticky žádné propojení, kterého sice není nutně potřeba, ale rozhodně by působilo příjemněji.
Ve výsledku je The Punisher akční jízda se skvělým Jonem Bernthalem v hlavní roli, která kromě komiksové zábavy nabízí také reálné společenské otázky. Seriál sice opět lehce tahá dolů délka a v tomto případě i několik postav, od kterých sem osobně čekal více, i tak ale dosahuje v rámci Netflix/Marvel seriálů na vysoké hodnocení a v mém pomyslném žebříčku na třetí místo, hned za skvělého Daredevila 1 a 2. Tvůrci si zároveň nechali otevřená vrátka pro další sérii, na kterou se, vzhledem k úspěchu mezi diváky, můžeme s očekáváním těšit.
