Zatímco v Česku a na Slovensku se legendární reality show Survivor stále potýká s tím, aby horko těžko sahala zahraničním verzím alespoň po kotníky, americká verze i nadále potvrzuje, že patří ke špičce. I když ani té se nevyhnuly potíže.
Mezi 30 a 40. řadou z posledních sedmi let se objevilo několik špičkových sezon, které patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy show nabídla, ale zároveň také nadprůměrné procento řad slabých, které silně kritizovali i ti nejskalnější fanoušci. Zvratů začalo být až příliš, některé vyloženě popíraly smysl celé hry (nechvalně proslulou se stala řada, kde výsledek zásadně ovlivnil hráč, který na ostrově strávil v součtu jen pár dní, ale díky twistu se dlouho po vyřazení do bojů vrátil). Střihači se soustředili primárně na momentální dramata a ztratily se dlouhodobé příběhy. Vítěze se občas režie snažila tak moc utajit, že bylo prakticky nemožné mít z výhry nenápadných figur radost. Témata jednotlivých sezon už často byla k smíchu, mnoho toho nepřinášela a ještě zabrala v každé epizodě spoustu drahoceného času (vrcholem nešťastného trendu byly „konzultace se zkušenými hráči“ v sérii nazvané Island of the Idols).
Jubilejní čtyřicátá řada také měla své mouchy, ale fanoušky potěšila, protože se do hry vrátili oblíbení předchozí vítězové a předvedli hru na skvělé úrovni. U dobře známých hráčů je navíc vždycky plusem, že moc nevadí, pokud se jim sestřih málo věnuje, protože už je známe z minula.
Pak přišel COVID, během kterého měla show na jeden rok vynucenou pauzu a po návratu bylo třeba udělat podstatné zásahy do celého formátu (například zkrátit hru z 39 na 26 dnů). Ať už to bylo pauzou nebo tím, že tvůrci museli uvažovat „out-of-the-box“, poslední dvě řady se výrazně povedly. Jasně, nějaké ty nedostatky se objevily. Zvratů v soutěži je pořád příliš a některé z těch nových jsou hodně přitažené za vlasy (třeba možnost být potrestaný po výhře souboje nebo vypadnout ze hry „losem“) a fanoušci i mediální komentátoři je tvrdě odsoudili. Pozitiva ale naprosto převažovala.
Velká část nejrůznějších výhod ve hře byla časově limitovaná, případně byly navázané na nějaký sociální element. To znamená, že si soutěžící přestali svoje skryté imunity zbytečně syslit, popřípadě že nejrůznější amulety nutí soutěžící nutí k novým sociálním interakcím, což je daleko zajímavější, než nějaká tajná, jednorázová výhoda, která automaticky usnadňuje život těm hráčům, kteří jsou ochotní hodiny prolézat ostrovní křoví, namísto toho, aby pracně budovali vazby s ostatními trosečníky.
Produkce se nebála vyházet velkou část soutěží o odměny a namísto nich divákům nabídnout scény ze společného života v kmenech, což je ve finále to, co výsledek hry (a divácký zážitek) ovlivňuje daleko víc, než další opičí dráha s košíkem ovoce pro vítěze. Střih pořadu se výrazným způsobem posunul. Přibylo humoru, nadhledu a práce s časovou osou – už se nevypráví za každou cenu lineárně a mnohem víc se využívá různých flashbacků nebo sestřihů – klíčové jsou přehlednost a zábavnost. A produkce se nebojí nahlédnout za oponu – pochopila, že fanoušci rozumí tomu, jak se soutěž točí a neváhá v záběrech ukázat štáb (což bylo dřív naprosté tabu), nebo poslat moderátora Jeffa Probsta do terénu, aby nám osobně něco ukázal nebo vysvětlil. Prostě se kašle na nějakou iluzi divokého boje o přežití a točí se show pro skalní fandy. Jejich počet navíc s nástupem streamovacích platforem začal narůstat, a tak to vypadá, že minimálně na několik dalších let se nemusíme bát zrušení pořadu.
Co bylo na posledních dvou řadách nejdůležitější a nejpovedenější, je casting. Ve 41. i 42. řadě soutěžilo pokaždé 18 trosečníků a vždycky tak minimálně 15 z nich bylo zajímavých. Přehmatů ve výběru lidí bylo minimum, na většině hráčů bylo vždy zajímavé alespoň něco. Pryč jsou doby, kdy se obsazovala dvacítka Barbín a Kenů, kteří o soutěži věděli kulové, jen chtěli být v televizi a televize chtěla někoho, kdo dobře vypadá v plavkách. Aktuálně se obsazují rozmanití soutěžící, kteří všichni do jednoho hru milují.
Dostáváme tak unikátní osobní osudy, skutečně pestrou škálu lidských zkušeností a motivací. Prakticky všichni hrají extrémně tvrdě a zároveň berou sportovně své vyřazení. Soutěžící od sebe snadno odlišíte a lidským osudům je v sestřihu věnovaný patřičný čas. Jednotlivé příběhy se vinou napříč vícero epizodami. A vítězní soutěžící v sestřihu opět dostávají adekvátní prostor, takže je v závěru snadno pochopitelné, jak dokázali vyhrát a není těžké jim výhru přát. (Aniž by tím utrpěl moment překvapení – ve finální trojce jsou obvykle alespoň dva lidé, kteří mají šanci na výhru a je na nich alespoň něco sympatického). A za pochvalu je i to, že Survivor dál pokračuje v srdečné trajektorii, kterou v posledních letech nastolil, kdy se snaží chápat lidi v jejich rozdílnosti a dát rozmanitým hráčům prostor k tomu, aby se ve svojí odlišnosti navzájem pochopili a podali o tom pozitivní zprávu světu. Survivor zkrátka chce být majákem pozitivity, nestydí se za to, jde mu to a sluší mu to.
Nu a teď je tu 43. řada! Už 42. měla oproti 41. určitý náskok, protože divák stačil zažít všechny nové zvraty a daleko snáz se tak v lehce pozměněné struktuře hry orientoval. Dobrou zprávou navíc je, že dva nejvíc kritizované zvraty (přesýpací hodiny, co berou výhru v soutěžní disciplíně a Do or die – možné vypadnutí ze hry „vytažením černého Petra“) byly na popud fanoušků odstraněny. Na produkci je totiž sympatické to, že ať už se vám její jednotlivá rozhodnutí zamlouvají nebo ne, nemůžete jí upřít, že má chuť formát neustále posouvat a nikdy nezůstat stát na místě.
Moderuje klasicky Jeff Probst, který je zároveň hlavním šéfem celého projektu. Dále se natáčí na Fiji, kde má americký Survivor svou permanentní základnu. Točilo se letos na jaře, kdy rovnou vznikla i 44. řada, již budeme sledovat v příštím roce, zhruba od února/března. Hra stále trvá jen 26 dní, což asi do budoucna bude standard. Z diváckého pohledu to ale příliš nevadí. Jedinou reálnou nevýhodou je, že pro soutěžící v průšvihu je daleko složitější se z maléru vysekat, protože má podstatně kratší čas na to, aby svůj osud stihl ještě změnit. Většinou si toho ale ani nevšimnete a jinak divák rozdíl vůbec nepozná. Navíc se tím natáčení show zlevňuje, což dál zvyšuje šanci na její dlouhověkost.
Soutěžící jsou znovu na začátku rozdělení do tří kmenů po šesti. Nejmladšímu hráči bylo v době natáčení 19 let, Nejstaršímu 51. Stále platí, že vítěz bude vyhlášený přímo na ostrově, nikoliv až po návratu do civilizace. Ve hře je stále „výstřel do tmy“, tedy šance „vylosovat si“ na kmenové radě záchranu (za specifických nepříjemných podmínek a nepříliš vysoké pravděpodobnosti), pokud máte podezření, že vás protihráči chtějí vyloučit. Soutěžící i nadále nedostávají prakticky žádné jídlo a další zásoby. Stále platí, že jsou zrušená zbytečná témata pro jednotlivé řady, čeká nás zkrátka „Survivor 43“.
Série vzniká primárně pro stanici CBS, následně se objevuje na streamovací službě Paramount+. U nás s odstupem jednotlivé řady obvykle vysílá Prima Cool. První epizoda se v zámoří vysílá v noci z 21. na 22. září středoevropského času.
- Vše o Survivorovi
Podklady a foto: CBS