Netflix si obvykle drží karty blízko u těla a čísla sledovanosti příliš nezveřejňuje. (A nechme teď v potaz, že sledovanost měří značně pofidérním způsobem). Čas od času se však pochlubí nějakým výjimečným úspěchem. Z na první pohled nenápadné minisérie Dámský gambit se stal obrovský fenomén. Série o geniální šachystce se v prvních 28 dnech od premiéry probojovala v 92 zemích do top 10 a v 63 zemích dosáhla na první příčku. Divácký zájem je patrný i z toho, že od premiéry série se na Googlu zdvojnásobil počet šachových vyhledávání, na stránce chess.com se zpětinásobil počet uživatelů a na eBay se o 250% zvedl zájem o šachystické zboží.
Dámský gambit je 15. nejúspěšnějším pořadem Netflixu, pátým nejúspěšnějším seriálem a nejúspěšnější uzavřenou minisérií. Ta na první pohled může působit jako zpracování skutečných událostí, avšak jde o fiktivní příběh, který adaptuje románovou předlohu Waltera Tevise. Hrdinkou série je Beth Harmon, mladá dívka, která vyrůstá v sirotčinci, avšak mimořádný šachový talent ji předurčuje k velkým věcem. Raketová cesta ke slávě s sebou nicméně nese boj se závislostí a komplikované mezilidské vztahy.
Pokud jste z jakéhokoliv důvodu Dámský gambit pořád ještě neviděli, dám vám pět důvodů, proč byste si jej neměli nechat ujít.
1. Je to zábava
Rádoby životopisná minisérie, která se soustředí na hru v šachy, to na první pohled působí jako neskonalá pruda. Ale opak je pravdou. Gambit je vyprávěný jako libovolný jiný příběh outsidera, který se vyšplhá k výjimečným věcem. Nechybí ta správná míra povznesení, kdy prožíváte spolu s Beth každou její další drobnou výhru, ústrkům osudu navzdory. Rozvíjení šachového potenciálu a jednotlivé závody v sobě mají náboj, jako libovolný sportovní film. A co je nejdůležitější, šachové partie se daří vykreslit jako vzrušující kratochvíli.
Pokud stejně jako já nedokážete sedět dlouho na jednom místě a rozmýšlení několika tahů dopředu vás fyzicky bolí, tak se asi shodneme na tom, že hrát šachy pro spoustu z nás není žádná velká zábava. Koukat se na cizí partie je pak asi taková švanda, jako sledovat, jak tráva roste. Dámskému gambitu se daří soustředit na niterné prožívání hráčů a zprostředkovat nám tak pocity, jaké zažívají lidé, kterým šachy jdou, vidí v nich krásu a mají z nich požitek. Partie jsou extrémně napínavé a natočené tak, abyste přesně chápali, co je v každý moment v sázce, i když třeba ani nevíte, co že je to vlastně ten "gamit".
2. Je to neotřelé
V dnešní době se rozmohl takový nešvar, kdy máme tendenci nadhodnocovat pochmurná umělecká díla. Když je něco temné či depresivní, tak to jistě nejvěrněji vykresluje lidské počínání. Jenže to je nesmysl a Dámský gambit je toho důkazem. I optimistický příběh může být plný lidskosti, uvěřitelnosti a plejády autenticky vykreslených situací a prožitků. "Dospělost" látky tkví v něčem úplně jiném, než v nějaké povrchní hrubosti. Vyprávění Gambitu vás nevede za ručičku, ale dává dám dost vodítek k tomu, aby vše bylo srozumitelné. Což se dobře ilustruje třeba na šachové hře. Nejsou tu nepřirozeně naroubované pasáže, které by škrobeně vysvětlovaly šachová pravidla nebo fungování turnajů. Prostě jsme hození do vody a vše podstatné za chodu pochopíme a vše nepodstatné s klidem necháme plavat.
Vyzdvihnout je třeba také moment překvapení, který má Dámský gambit na své straně. I přes povědomou strukturu vyprávění se minisérie v řadě momentů vydává zcela jiným směrem, než byste od podobných příběhů čekali. Aniž by přitom vypravěčská rozhodnutí působila jako nějaká snaha šokovat – to vůbec, příběh je o to přirozenější. Jako příklad za všechny uvedu vztah hrdinky s její náhradní rodinou, který hezky ukazuje, jak už jsem soudobou tvorbou vychovaný k tomu, abychom od některých typů postav čekal jen to nejhorší. Od prvního momentu adoptivní otec a matka působí jako zakuklený úchyl a jeho slabá žena, která jej ve své slabosti buď tragicky nedokáže zastavit, anebo se mu nakonec vzepře a stane se z ní anděl spasitel. Neplatí ani jedno. Otčím sice opravdu je ubožák, ale takovým neškodným, všedním způsobem. A macecha nakonec není ani chudinka, ani anděl. Je to žena plná chyb, která však s mladou Beth dokáže utvořit neotřelé spojenectví, jež v danou chvíli oběma ženám pomůže překlenout nelehkou životní situaci.
3. Skvělé obsazení
Už v Čarodějnici působila tehdy sotva osmnáctiletá Anya Taylor-Joy jako herecký talent, se kterým budeme muset do budoucna počítat. Jako nepoddajná oběť v únosu v Rozpolceném na sebe rok na to výrazně upozornila podruhé a to musela vyniknout ve stínu Jamese McAvoye, který ve snímku ztvárnil zabijáka s mnohačetnou osobností. Letos na jaře v Emmě. už svedla být důvodem, proč vás baví sledovat i jinak celkem průměrnou historickou romanci. No a v Dámském gambitu potvrdila, že nám před očima vyrostla nová superstar, která si bez potíží dokáže podmanit libovolnou velkou roli. Příští rok může potvrdit svou všestranost, až v chystané akční novince George Millera nahradí Charlize Theron v roli mladší Furiosy.
V Dámském gambitu strávíme drtivou většinu času s ní, aniž by se kdykoliv stačila přejíst. Je perfektně magnetická, kdy doslova lačníte po tom, co ještě předvede. Střídavě je zranitelná i neoblomnou paní situace. Před očima se nám odvíjí její přerod z opatrné dívenky v mladou ženu, kterou pohánějí ambice i sžírají niterné rány. Příběhy o problematických mužích, které si přesto oblíbíme pro jejich nadání či šarm jsou ve filmu a televizi naprosto běžné. V tomhle případě se role prohodily a je to nesmírně osvěžující. Takže až vám někdo bude zkoušet vykládat pohádku o tom, že vyšší rozmanitost ve filmovém průmyslu není prospěšná, pusťte mu Dámský gambit. Jestli mu nezmění názor, tak třeba alespoň chvíli vydrží zticha.
PS: Ve vedlejších rolích to taky stojí za to. Marielle Heller potvrzuje, že není jen zručná režisérka, ale i herečka. A Thomas Brodie-Sangster (Láska nebeská) a Harry Melling (Harry Potter) od dob svých dětských rolí neskutečně vyrostli.
4. Radost pohledět
Ačkoliv si režisér Scott Frank vystačil s relativně malým množstvím lokací, série působí opulentně. Ať u jsme v obyčejném kýčovitém domku na předměstí nebo ve velkolepých mexických sálech, všechna místa mají svého dobového ducha a kamera je dokáže vyždímat. Stylové interiéry doplňují nádherné kostýmy, kdy se Beth z šedé myšky mění v šmrncovně oblékanou šachovou princeznu. Frank s chutí užívá montáže, baví ho pracovat s hudbou a s nasvícením. Občas jako by hra světla a stínu chtěla připomínat černé a bílé šachové figury a o dynamice šachových partií byla řeč výše.
5. Je toho tak akorát
Šlo by minisérii zkrátit? Nedokážu si představit, jak by z ní tvůrci udělali film. To by byl příběh zbytečně oholený na dřeň. Ale dalo by se ubrat epizodu nebo dvě a ještě tak zvýšit tempo? Pravděpodobně ano. A stejně tak by asi nebyl problém některou z kapitol natáhnout. Dámský gambit nicméně má ve svých sedmi asi hodinových epizodách takovou tu ideální délku, kdy se ani na vteřinu nenudíte a na konci si říkáte, že byste si dali ještě. Na Netflixu je celá řada seriálů zcela očividně natažená, protože nějaký algoritmus někde určil, že míň dílů by uživatelům přišlo málo. Tohle naštěstí není ten případ.
Dámský gambit by teoreticky mohl stát na prahu nového silného trendu, kdy streamovací platformy budou víc a víc upřednostňovat právě minisérie. Filmy jsou relativně drahé na to, že si je diváci jednou pustí a je po všem. Dokoukání minisérie několik dní trvá, takže je větší šance, že se o ní bude delší dobu mluvit a přitáhne víc pozornosti. Navíc lze odhadovat, že uživatelé mají podvědomě lepší pocit, když jim přijde, že za své peníze toho dostávají „víc“. A jistě jste si všimli, že zrovna Netflix docela dost seriálů zhruba po dvou, až třech sériích ruší. První série s sebou nese kouzlo nového, druhá teoreticky může vyvolat radost z návratu oblíbeného hitu. Třetí řada už vyvolá jen minimální pozornost a neláká potenciální předplatitele jako naleštěná novinka.
Minisérie by mohli být do budoucna jakousi zlatou střední cestou, kdy toho divák dostane docela dost a nezůstane v něm pachuť z předčasně ukončeného příběhu. Pokud by to znamenalo víc příležitostí pro silné vypravěče, jako je právě třeba Scott Frank, kteří by asi nestáli o natáčení dlouhého seriálu na pokračování a na film už jim dneska pořádný rozpočet skoro nikdo nedá, tak je to samozřejmě jedině dobře pro nás.