Dokonce i příběh Piper (Taylor Schilling) nebyl nudný, což už něco znamená. Asi netřeba připomínat, že bez ohledu na to, že Piper byla jednou z hlavních tváří seriálu, byla ve srovnání s jinými postavami poměrně nezajímavá (a často hodně otravná).
I po letech je stále zábavná kritika vězeňského systému a jeho absurdity, ale naštěstí se tentokrát filmaři krotili a byť byly občas některé momenty přitažené za vlasy, nebylo to natolik přestřelené, aby to působilo jako nepovedená parodie.
Jak se s ohledem na současnou situaci v USA dalo čekat, řeší se také migrační politika a ano, místy to trochu zavání politickou agitkou a možná trochu zbytečnou demonizací imigračních pracovníků, ale co si budeme povídat, s ohledem na to, že se ve Spojených státech zavíraly děti do klecí je určitá míra "burcování" asi na místě.
A přiznejme si to narovinu, silnou stránkou Orange Is the New Black obvykle nebyla jedna hlavní dějová zápletka, ale seriál více pobavil, když byly jednotlivé epizody poskládány z menších příběhů umně poslepovaných dohromady.
Na tenhle recept vsází i poslední řada a funguje to. Vlastně to funguje tak dobře, že jde o jednu z nejlepších řad vůbec a jak bylo řečeno, jedná se o rozloučení, které diváky určitě uspokojí. A to je něco, čím se může pochlubit bolestně malé množství oblíbených seriálů.
Verdikt
Po několika nevyrovnaných řadách se Orange Is the New Black vrátilo v plné formě a to ve chvíli, kdy to bylo potřeba nejvíce. Seriál se rozloučil s fanoušky tím, že nabídl vše, co na něm tolik milují. Zábavný humor, který byl místy absurdní, ale ne moc, dramatické a dojemné momenty, hromadu malých skvělých příběhů a jako třešinku na dortu skvělé obsazení. Tohle bylo sbohem, ve které jsme doufali.
