Nejrůznější virtuální šarády už řadu let nabízejí rozliční Youtubeři. Ti možná nemají takový budget, ale v aktuální situaci se tenhle rozdíl stírá. Navíc můžou mít lepší nápady nebo se nemusejí cítit svázaní televizními konvencemi či cenzurou. Nastupující generaci diváků jsou často daleko blíž věkem a vnímáním světa a je jich ohromná spousta. Tím pádem si každý zájemce o několikaminutový internetový relax velice snadno vybere toho autora (tvůrce rozhovorů/skečů/zábavných her/písniček…), který mu povahově (etnicky, sociálně, pohlavím, věkem…) nejvíc sedí. Jako příklad za všechny poslouží show Some Good News, kterou během karantény na koleni rozjel herec John Krasinski.
Klasické late night mají aktuálně výhodu v tom, že jsou to zajeté značky vlastněné stejnými nadnárodními společnostmi, kterým patří také nejrůznější filmová studia, hudební vydavatelství apod. Většinou tedy není problém ulovit zajímavé hvězdy na rozhovor. Tuhle exkluzivní vlastnost nicméně internet také postupně stírá, když si celebrity otevírají vlastní sociální účty a jsou k dispozici fanouškům napřímo.
Nemám nejmenší pochyb o tom, že moderátoři, kteří nabízejí něco v domácích podmínkách neproveditelného (John Oliver, Trevor Noah), nebo ti, kteří adaptují svůj formát (Conan O'Brien) si budou nacházet cestičku k publiku i nadále a bude se jim to dařit dlouhodobě. Jsem nicméně docela zvědavý, jak si dál povedou plytké show Jimmyho Fallona (no dobře, Jimmy se alespoň snaží...), Jimmyho Kimmela či Johna Cordena, které do velké míry stojí na přežitých principech a prvoplánových legráckách.
Show, která se i po letech udržuje navzdory svojí povrchní podobě stále svěží, je britská The Graham Norton Show. Tam nahrává tvůrcům skutečnost, že se vysílá jen jednou týdně a skvěle tu funguje model společného povídání většiny hostů najednou, kdy se celkem daří vytvořit iluze přátelského potlachu v obýváku. Napomáhá alkohol a dynamická osobnost samotného moderátora Nortona, se kterým nicméně celý pořad stojí a padá a po jeho odchodu se podobnou energii jen těžko podaří zopakovat.
V Česku asi není příliš o čem diskutovat, tady formát prakticky neexistuje. V show Jana Krause či Karla Šípa byste marně hledali scenáristický element, tady jde vyloženě jen o rozhovory s hosty. Na internetu se pak o humoristicko-kritické komentování současného dění pokoušejí třeba Jindřich Šídlo či Luděk Staněk. Snaha je to sympatická, ale ten menší rozpočet oproti zahraničním kolegům je prostě znát. Na druhou stranu je třeba říct, že tohle je cesta, která je z dlouhodobého hlediska ekonomicky udržitelná. Moderátor, kamera, střihač a jen uzoučká skupina scenáristických/rešeršních kolegů, kteří spolu s moderátorem makají přesčas, aby divákům nabídli v rámci možností důstojnou podívanou.
Dopadne takhle nějak i mezinárodní scéna? Uvidíme. Zatím dejte vědět v komentářích, zda vy osobně (alespoň příležitostně) zahraniční late night sledujete, a zda si myslíte, že je jejich současná podoba dlouhodobě udržitelná.
