2. Lepší práce s postavami

S dalším pozitivem komiksu přímo naváži na podrobnější zkoumání mého již zmíněného závěru. A zaměříme se na postavy. Má otázka zní: Proč scenáristé píšící pro stránky komiksu lépe pracují s postavami než scenáristé píšící pro herce, co je poté hrají na obrazovce? Protože je v seriálu spousta z nich nadbytečná.

Omluvte má silná slova a dovolte mi, abych uvedl svou domněnku na pravou míru. Problém seriálu nevidím v práci s hlavními charaktery. Naopak si myslím, že na obou stranách se jim dostává velmi nadstandartní péče a dostatek prostoru, aby se dokázali uvěřitelněji vyvíjet a my si je více zamilovali. Ne. Mluvím tu o osudech vedlejších, méně důležitých postav, u kterých se stejně bezvýynamný ukáže i jejich konec. Těchto postav se sice v seriálu neobjevuje příliš mnoho na to, aby to bylo příliš výrazné negativum, ale v porovnání s komiksem si toho může všimnout nejeden vnímavý čtenář. A na koho přesně ukazuji prstem? Co takový simpatický dobrácký T - Dog. Tato postava nás už opustila dávno v třetí sérii a já si nevzpomínám, jakým způsobem by nějak výrazněji ovlivnila tehdejší dění v seriálu. Nikdy se mu nedostávalo výraznějšího pokřivení charakteru jakýmkoliv směrem, jeho dějová linka ladně plynula společně se seriálem bez jakéhokoliv cíle, kam by směřovala a tak nějak prostě byl s ostatními postavami v týmu. Takový pocit jsem z něho vždy měl. A když nastal ten osudný moment, kdy hrdninně zachránil Carol, jen aby o pár momentů později obětavě zemřel, neviděl jsem v tom nic než snahu scenáristů nám více podstrčit důležitost této postavy, aby nás později zasáhla její smrt.

Co z toho plyne? Že se scenáristé seriálu při rozšiřování děje více zaobírají vedlejšími postavami, než by měli. Komiks je naopak, jak jsem už říkal výše, mnohem přímočařejší, a tak si moc vedlejších linek nedovoluje a čtenář se díky tomu lépe orientuje v ději. A tímto se oslím můstkem dostáváme ke třetímu důvodu, proč má komiks navrch…