3. Má vyvážený poměr kvality a vyprávění

Klidně můžete být ten největší fanboy seriálu na celém světě, ale čísla nikdy nelžou. Ok, ok, vždycky to tak není. Ale v případě komiksu to tak rozhodně je. Ať už se totiž podíváte na jakýkoliv zdroj na internetu, vsadím svoji levou ruku, že číselné hodnocení komiksu bude vždy vyšší než to u seriálu. Jistá skupina lidí samozřejmě vždy nemá pravdu (osobně se o tom přesvědčím každý rok u předávání Oscarů), ale s obecným přijetím komiksu Živí mrtví nemůžu než souhlasit. Na rozdíl od seriálu, kde se už moc s plusovými body nesetkáme. Jeho hodnocení pravidelně skáčou ze zdola nahoru pořád a pořád dokola. Krásně si toho můžete všimnout u každé série, kde je vždy nejlépe hodnocený začátek s koncem a prostředek potom vypadá jako průměrná výplň. Neříkám, že se to děje jen tomuto seriálu. Ostatní tvůrci tuto chytře vymyšlenou šablonu pro uchycení divákovy pozornosti s úspěchem kopírují, protože to zkrátka zabírá. Divák je začátekem namlsán, ale na hlavní chod si musí počkat až do samotného konce. A my všichni to rádi uděláme. Tento seriál byl však v tomto směru vždy nejvíce citovaný a nejvíce výrazný v používání této účinné taktiky. A proto to tu také zmiňuji. Zaroveň je to nemalé mínus v okamžiku, kdy někdo zhlédne fakt super sérii, na kterou ale navazuje další, méně lákavá a rozvláčná. A pokud chce ten dotyčný v seriálu pokračovat, musí buďto zatnout zuby a nějak ji přetrpět, nebo si její obsah přečte na Wikipedii.

Situace se naštěstí mění u čtení komiksu, u kterého kvalita extrémně nepadá a stále si drží nastavenou laťku, pod kterou prostě nikdy nespadne. A to jen díky velmi zdatným tvůrcům, kteří nepolevují a ještě nikdy na své tvůrčí cestě nezaškobrtli.