Předposlední řada Vikingů je u konce a ani vcelku povedený finální díl plný akce nedokáže vyvrátit dojem, že seriálu pomalu dochází dech. Oznámení, že severská sága skončí šestou řadou, mě zpočátku mrzelo, avšak při ohlédnutí za pátou sérií si říkám, že je to dobře a nějaké to navázání na seriál v podobě spin-offu by mohlo Vikingům dodat tolik potřebný svěží dech.
Od konce Travise „Ragnara“ Fimmela se střídají skvělé díly s těmi méně zábavnými a bohužel zrovna v druhé polovině páté řady těch hluchých epizod bylo víc než obvykle. Bohužel i podařené díly mají své nudné až nepovedené dějové linky, ze kterých rozhodně nejvíce vyčuhuje Flokiho strastiplná odysea na Islandu. Nejenže přesuny na Island narušují jinak vcelku konsistentní děj, ale celá tato linka vyplyne zcela do prázdna a ve finálním díle se o osudu Flokiho nedozvíme vůbec nic. Flokiho linie je nezajímavá a díky neuzavření této kapitoly (či nepotvrzení domněnek fanoušků) se zdá, že se samotným tvůrcům tento příběh nakonec rozpadl pod rukama.
Na Vikinzích jsem vždy oceňoval, jak výtečné bitvy a ohromující výpravu zasazenou do neokoukaného prostředí, tak i výborně vykreslené postavy a zajímavé dialogy plné intrik. V páté řadě však seriál pokulhává snad po všech aspektech, které jsem dříve oceňoval. Válečná vřava má stále co do sebe, ale režie těchto scén již není tak neokoukaným brutálním zážitkem a tvůrci jako kdyby si toho byli vědomi a snažili se tento fakt zastřít podivnými vypravěčskými postupy jako v patnácté epizodě Hell, kde od začátku divák ví, jak bitva dopadne.
Mé sympatie k jednotlivým postavám také nejsou tak neoblomné jako dřív. Tam, kde dříve krvelačný Ivar uhranoval svou brutalitou a pološíleným výrazem, se v druhé půlce páté řady nechal zmanipulovat sličnou blondýnkou Freydis a ze sympaticky nevyzpytatelného charakteru se stala postava, které jsem ve finále bez skrupulí přál to nejhorší. I můj oblíbenec Bjorn Ironside si vybral pár nudných momentů, kdy jeho tokání se statnou bojovnicí Gunnhild a rozpravy o životní cestě rozhodně nebyly natolik zajímavé, aby se táhly po několik dílů.
Vikingům s každou další řadou roste počet méně či více důležitých postav, a tím pádem se nabobtnalý překombinovaný scénář nevyhne hluchým místům, nedořešeným linkám či bleskovým přesunům postav z bodu A do bodu B, ať už jsou od sebe jakkoliv vzdáleny. Tento styl byl vytýkán sedmé řadě Hry o trůny, a i když se u Vikingů využívá v menším měřítku, tak je vidět, že i přes zrychlené vyprávění se tvůrcům nedaří zakrýt fakt, že ne všechny dějové zákruty jsou vypilovány a pro diváka důležité a zajímavé. Nejzářivějším světlým bodem v chuchvalci nových postav je dozajista biskup Heahmund v podání Jonathana Rhyse Meyerse. Tato postava měla dostatek prostoru na to, aby byla dostatečně vykreslena a divák si tak mohl dosyta vychutnat její posun a psychologický vývoj.
Z Vikingů se bohužel v páté řadě stala setrvačná zábava sázející především na oblíbenost známých postav. Seriál již málokdy překvapí a některé dějové linky, nezajímavé postavy a hluchá místa srážejí výsledný zážitek pouze do mírného nadprůměru. Vikingové mají stále nádhernou výpravu, jistou režii a filmovou kameru plnou oku lahodících stylizovaných záběrů, ovšem já od tohoto seriálu přeci jen očekávám o něco víc. Tato seriálová trvalka od History Channelu nasadila v přechozích řadách laťku natolik vysoko, že druhá polovina páté řady díky nepřesvědčivému scénáři působí jako chabý odlesk kdysi vytříbené vikingské zábavy. Snad se tvůrci s nadcházející řadou rozloučí se seriálem v lepší kondici, než jakou předvedli v páté sezóně.
V galerii si můžete prohlédnout ikonické záběry z páté série.
