Článek obsahuje spoilery pro všechny dosavadní epizody Hry o trůny, včetně té aktuální.
Dlouhá noc (Long Night), jak se jmenovala nejnovější epizoda 8. řady Hry o trůny, je za námi. Dopředu ji přitom provázela řada zásadních otázek. Nevěděli jsme, jakou si bitva vyžádá cenu a vlastně ani to, zda živí dokážou v bitvě s nemrtvými zvítězit. Tahle zásadní otázka přitom rozhoduje o tom, jak se budou vyvíjet zbývající tři epizody seriálu.
Minulý díl rozdělil publikum, když se zaměřil čistě na postavy, jejich vzájemná shledání, introspekci a ohlížení za tím, jakou cestu ušly. Netrpěliví diváci láteřili, že se „nic neděje“, fanoušci důkladně prokreslených figur naopak mluví o jedné z nejlepších epizod vůbec. O to větší napětí před Dlouhou nocí panovalo. Jedni se těšili, že „teď to konečně přijde“, druzí se strachovali, zda je po minulém týdnu nečeká zklamání. A nikdo nevěděl, kdo očekávaný masakr přežije, po tom, co nám celá řada hrdinů minule více či méně dala své sbohem. HBO nás dlouhodobě masírovalo s příslibem „největší televizní bitvy v dějinách“ a dlouhá léta jeden z hlavních sloganů „Winter is coming“ zjevně odkazoval ke střetu s nemrtvými. Jak se nakonec obrovské očekávání podařilo ustát?
Nejdřív se pojďme podívat na to, co fungovalo. Epizoda byla výborně vygradovaná. Úvodní přešlapování dokázalo pěkně napnout nervy, na které nám později režisér Miguel Sapochnik (tvůrce velké části seriálových bitev) notně zabrnkal, když se na hrdiny valily neumdlévající masy mrtvých. Úvodní průjezd hořících mečů tmou i jejich následné zhasínání, to správně zacloumalo diváckou důvěrou v možný úspěch celé operace. Samotný pohled na jedoucí (a letící) ohně ve tmě byl nádherný).
Následný nápor nemrtvých na sešikované bojovníky byl patřičně zarputilý. Moře cvakajících čelistí mělo v sobě tu správnou agresivitu a děsivost, které viditelně otřásaly i těmi nejzkušenějšími bojovníky. Tu a tam se v poli mihla známá tvář, tu a tam seriál nechal zemřít některého z vedlejších hráčů, abychom nezapomínali na to, že podobný osud může lusknutím prstů kdykoliv potkat i naše největší oblíbence. Rozhovor Tyriona se Sansou v katakombách zase zdůrazňoval tu obrovskou frustraci, kterou museli všichni v marném boji zažívat (a ti nečinní o to víc).
Několik dračích momentů spolu se zapálením příkopu navýšilo poměr překrásných záběrů k těm obyčejným – Oheň ve tmě, to prostě funguje. Zároveň se však rychle ukázalo, že oheň není všelék, když si nemrtví přes hořící příkop rychle našli cestu a nasazení draků zkomplikovala sněhová vánice. Po jiskřičce naděje tak kurz na výhru živých výrazně spadl. Neutuchající mordování správně kořenily jednotlivé výrazné momenty, jako když se Arya poprvé začala elegantně ohánět svým novým dvouhrotým kopím. A nechyběly ani emocionální situace, jako když Bran chlácholil Theona a Hound dostal PTSD záchvat.
Když už mohlo hrozit, že se bitva stane jednotvárnou, přeřadili tvůrci rychlost a po vrcholném momentu dračího souboje v letu se uchýlili k nejkomornější pasáži celé bitvy, ve které se Arya snažila po zranění hlavy proplížit kolem nemrtvých v prázdných chodbách vylidněné citadely. Epizoda v tu ránu zcela změnila náladu. Zatímco venku se odehrává válečný film, ve kterém může vojáky kdykoliv pohltit všudypřítomný chaos, vevnitř jsme zažili napínavý horor. Nemrtví se drželi zpátky, hezky připravení vybafnout v momentě, kdy to budeme nejméně čekat. Celou pasáž ukončoval další záblesk pozitivních emocí, když Hound s Bericem nasadili pro Aryu život a Melissandre jí dodala další kuráž.
