A na moment se mohlo zdát, že optimismu ještě přibude, když v dalším nádherném dračím záběru pustila Daenerys na Nočního krále plnou palbu. Jenže toho zjevně může zničit jen to, co jej stvořilo – valyrijská ocel. Tu měl po ruce John, který se však nestihl dostat k nemrtvému vladaři včas a tvůrci nám tak opět podtrhli koberec pod nohama. Z nadějného momentu jsme se okamžitě překlopili do maximální hrůzy, když Noční král odolal ohni, odehnal Drogona a nechal povstat novou armádu mrtvých. Ta Johnovi zatarasila cestu, když mu k cíli zbývalo pár kroků, doslova strhla Drogona z nebes, obklíčila Brana a „ožila“ i v místech, do kterých dosud neměla přístup a to včetně zdánlivě bezpečné podzemní krypty.
V tu chvíli vlna beznaděje ohlušivě vrcholila. Zdálo se, že až na pár vyčerpaných a dezorientovaných jedinců skoro všichni obránci Winterfellu padli. Jorah Mormont a Theon Greyjoy položili život v hrdinských, ale zdánlivě bezvýznamných gestech, když se pokusili vlastním tělem ochránit své blízké, které však měl už za pár minut potkat stejně nepříznivý osud. Typický hrdina Jon, který zrovna prošel jednou z nejpůsobivějších akčních pasáží epizody (nepřerušovaný záběr napříč bývalými kotci), působil zcela bezmocně, nejzkušenějším bojovníkům Západozemí docházely síly a v ten moment Arya rozhodla.
Samotný její čin byl velkolepý ve svém provedení. Krátký zápas s Nočním králem, přehození dýky z jedné ruky do druhé, jako jsme to viděli během tréninku s Brienne. Valyrijská ocel do hrudi. Co Night Kinga stvořilo, to jej zničilo. Stejná zbraň, která měla zavraždit Brana, nakonec mladému Starkovi zachránila život. A pak už tříštění těl White Walkerů, hromadný pád zombies k zemi a po nekonečném přitahování šroubů naráz neskutečná úleva a radost z vítězství. Tvůrci zabitím Nočního krále a kompletní likvidací nemrtvých odvážně vykročili v daleko zajímavějšímu konci seriálu.
V typickém heroickém příběhu by nejspíš všechno dopadlo tak, že by živí nakonec odhodili všechny své spory, sjednotili se proti nemrtvé hrozbě a v posledních momentech seriálu slavně zvítězili. Na to, že si do té chvíle šli po krku, už by nikdo nebral zřetel. Ne tak Hra o trůny. Nemrtví nebyli ultimátním nepřítelem, ale toliko jednou z komplikací rozsáhlého zápolení mezi živými. Když je jednotící nepřítel pryč, můžou se zase rozhořet staré spory, vzniknout nové a nový věk stability Sedmi královstvím nepřinese pohádková výhra nad nepřítelem z pověstí, ale teprve reálná politika, plná nepříjemných a morálně diskutabilních rozhodnutí. Bravo!
Potud tedy vše dobré. Rozuzlení epizody nám dalo příležitost zažít příběh o tom, co se stane po vítězoslavném pokřiku v závěru bitvy, kterými většina válečných konfliktů na obrazovce končí. Finální ránu nepřinesl hrdinný Jon bez bázně a hany, ale mladá dáma nevelkého vzrůstu, ze které těžkosti osudu vychovaly psychopatického zabijáka s minimem emocí. A celé to bylo podané tak, abychom si užili velkolepou jízdu, plnou skvělé akce, krásných scenérií, děsu, napětí a emocionálního ždímání.
Bohužel, jako tomu bylo už například u Bitvy bastardů nebo u výpravy na sever z epizody Za zdí, zážitek nepříjemně kazilo, jak interní logika dostávala na zadek a přirozený vývoj situace byl podřízený maximalizaci efektních momentů.
