Článek obsahuje drobné spoilery!
V pátek 7. 9. se na Netflixu objevila 2. řada marvelovského Iron Fista. Není žádným tajemstvím, že seriál o zbohatlickém mladíkovi, který se po mnoha letech strávených v bájném městě K’un Lun vrací do New Yorku s pěstí nabitou mystickou žlutou energií, je tak trochu černou ovcí nejen všech superhrdinských seriálu podle Marvel komiksů, ale vlastně i celého jejich propojeného univerza. Od společnosti, která po dlouhých deset let zásobuje diváky skvěle přijatými i finančně úspěšnými projekty, by jeden čekal, že tak radikální krok vedle už je touto dobou mimo mísu, ale přesto na něj došlo.
Třináctihodinová jednička Iron Fista se táhla jako napolo umořený kůň. Postavy i scénář byli v místech až úsměvně špatné (u vraždy sluhy kvůli příchuti zmrzliny mi dodnes cukají koutky) a ani akční scény, které byste v seriálu zaměřeném na mistra Kung-fu bojujícího proti armádě ninjů očekávali alespoň dobré, se ukázaly jako nenápadité a natočené bez špetky energie. Dvojku ale přesto z mé strany provázela velká zvědavost, abych zjistil, zda se po výměně tvůrčího týmu dostaví aspoň nějaké zlepšení. Jak to tedy po zhlédnutí první epizody vypadá?
Řekněme si hned na začátek, že zajít od původní série o mnoho níž by ani nešlo, není proto divu, že první díl s názvem The Fury of Iron Fist je lepší než prakticky cokoliv v první řadě. Je to ale dost na to, abych ji mohl ve světě už tak přeplněném superhrdinskou zábavou přesto doporučit? Odpověď by naštěstí zněla ano. Dle mého názoru komiksové seriály na Netflixu totiž celkově pokulhávají v kvalitě už delší dobu a prokousat se byť jen hodinovou epizodou chce pořádnou dávku sebekontroly. V tomto případě ovšem šedesát minut uběhlo jako nic a dokonce se naskytlo několik chvilek, kdy jsem si události na obrazovce dokázal i užívat. Jedním očividným důvodem bude určitě zkrácená stopáž. Jako první z Marvel seriálu se totiž druhý Iron Fist omezil pouze na 10 epizod a výsledky se ukazují okamžitě. Příběh, který dokáže seriál během prvního dílu odvyprávět poměrně svižným tempem, ale bez jakéhokoliv pocitu uspěchanosti, by totiž v jedničce spolkl minimálně dvě a půl rozvleklých epizod.
Dalším krokem kupředu jsou určitě postavy. Velkým problémem jedničky byl holý fakt, že protagonista Danny Rand, jehož očima celý příběh vnímáme a měli bychom mu tím pádem fandit, se jednoduše po většinu řady choval jako dětinský pitomec s velkým egem, který se nadevše rád bezmyšlenkovitě oháněl svou zářivou pěstičkou. Danny se ale tentokrát rozhodl přestěhovat do Chinatown za svou láskou Colleen, žít mezi lidmi, poznávat společnost a aklimatizovat se s moderním světem. Tím pádem je postava lépe uchopitelná a snadněji se s ní ztotožňuje. Herecké schopnosti Finna Jonese mě nedokázaly přesvědčit ani tentokrát, jeho výkon je ale přinejhorším tolerovatelný. Jessica Henwick jako Colleen opět patří mezi světlé stránky, stejně tak Tom Pelphrey jako Dannyho přítel Ward. Nejlepší dojem ale zanechal jednoznačně Sacha Dhawan, který se dobře zapsal už v 1. řadě a role nového záporáka mu sluší.
Jisté zlepšení se dá zpozorovat i na poli akce, nejspíš nejvíce kritizovaném aspektu jedničky. Minule se Finn Jones natvrdo přiznal, že na nácvik bojových umění neměl před natáčením dost času, kompenzovalo se to proto častými střihy a využitím kamerových úhlů, které kostrbatou choreografii co nejlépe zakryly. 2. řada už ale několik týdnů dává v marketingové kampani důraz na to, že soubojům se pro tentokrát dostalo řádné péče, a je to poznat. Alespoň v první epizodě se nejedná o úplné akční terno, obě dvě velké potyčky na začátku a na konci dílu jsou ale vydařené, snadno se v nich orientuje, kamera se vyhýbá příliš blízkým záběrům a mnohem více se tu pracuje s okolím a jeho využíváním při boji, což byste minule hledali marně.
Pokud tedy zrovna nemáte příliš co na práci, určitě dejte Iron Fistovi druhou šanci nehledě na to, jak špatně to dopadlo naposledy. První epizoda má své mouchy a k dokonalosti se neblíží ani na kilometr, jako zábavná akční hříčka ale na rozdíl od svého předchůdce zatím poslouží dobře a překvapivě musím říct, že se těším, až se k seriálu posadím znovu. Pokud marvelovky na Netflixu sledujete už delší dobu, mohu vám říct, že se první díl blíží kvalitou přibližně k nejhorším epizodám Daredevila. Už jen to, že je nyní možné tyto dva srovnat, ale samo o sobě říká, jak daleko se Iron Fist posunul. Nyní se podívejte na trailer a v galerii se prolistujte několika obrázky z 2. řady.
