Všechno výše uvedené platí v běžné situaci, kdy počítáte s bitvou, ve které nepřátelé zaútočí a vy se je snažíte odrazit. V minulé epizodě se nám seriál snažil vštípit, že armáda nemrtvých je neporazitelná a pro boj s ní platí úplně jiná pravidla. Za každou cenu je třeba zabít Nočního krále, vše ostatní je marná práce. To podle mě nemění nic na tom, co bylo uvedeno výše. Pokud skutečně Night King chce zabít za každou cenu Brana, tak prostě na Winterfel zaútočí, ne že ne. Že by se mohl držet zpátky, nám tvrdí postavy, které na vlastní oči v minulosti viděly, že Noční král je arogantní, rád se předvádí a rád se do věcí sám vloží.
Ale když uvěříme tomu, že tentokrát by skutečně nepřišel a prostě nešlo dělat nic jiného, než vrhnout muže do pole a nalákat jej na smrt, tak pořád platí, že bitva byla vedená dost bídně. Ani jednou se nestalo, že by se velitelé snažily držet řady sebevražedných šiků a se slzou na líčku hnali své druhy na smrt, protože vědí, že je to jediná šance na vítězství. Samotná Daenerys taktiku vyčkávání nedokázala dodržet. Chápu, že je emocionální, ale kdo pověří emotivního bojovníka zabitím klíčového velitele, které je jediným způsobem, jak zvítězit? Navíc, co si budeme povídat, minule se sice vymyslela taktika lákání do pasti, ve finále se ale celkem normálně bránilo – jen s daleko horší přípravou a organizací.
Ale pořád jsou tu další věci, nad kterými jde jen vrtět hlavou: Když záleží jen na zabití Nočního krále a vše ostatní je jen komplikované líčení návnady, je opravdu nezbytné, aby kvůli tomu padla úplně celá armáda? Opravdu nešlo pár tisíc vojáků odvelet pryč pro případ, že ještě někdy budou potřeba? Proč v okolí Brana nebyl ani jeden valyrijský meč, o kterých přeživší vědí, že Bílé chodce dokážou zranit? Proč Brana osobně nehájili nejlepší bojovníci armády a raději šli se sebevražednými jednotkami do pole?
Zkrátka a dobře, skoro v všechno v bitvě o Winterfel se dělo „protože scénář“, ne proto, že by to přirozeně vycházelo z uvěřitelné vojenské taktiky. Celá bitva je natočená tak svižným a zábavným způsobem, že minimálně při prvním sledování vám špatně obhajitelná taktická rozhodnutí zážitek nezkazí. Při každém opakovaném zhlédnutí však na vás bohužel vyskočí víc a víc nejasností, které z hrdinů dělají pitomce a ze scenáristů neohrabané manipulátory, kteří prostě mají svoje vysněné momenty a příliš neřeší, jak se k nim dostanou. A to je u takhle propracovaného seriálu zkrátka nesmírná škoda.
Věřme, že v dalších epizodách k sobě budou scenáristé přísnější.
