8. Povstání v Meereenu – 5. řada
Po dobytí města Meereen se Daenerys snažila zavézt na místě stejné poměry, jako na druhé straně světa v jejím rodném Westerosu. Oproti několikatisícileté tradici ale její nekompromisní vláda nic nezmohla. I když se uvolila znovu otevřít bojové jámy, rebelie proti ní dosáhla vrcholu právě tady a Synové Harpyje na ni uprostřed arény hromadně zaútočili.
Nejedná se sice ani zdaleka o tu vizuálně nejpůsobivější ani nejlépe natočenou bitvu, i tak ale předchozí dvě alespoň pro mě překonala díky emocionálnímu návratu Joraha Mormonta (Iain Glen) a solidní gradaci. Začíná se jen s několika individuálními souboji muže proti muži uvnitř arény a vzápětí se s každým dalším krokem boj mění ve větší a větší vřavu, jakmile se začnou objevovat první utajení vrahové. Celá scéna je pak navíc zakončena efektním příletem Drogona a vůbec prvním případem, kdy se na něm Daenerys proletí. V rámci ostatní seriálové tvorby super, v rámci Hry o trůny docela fajn.
7. Přepadení lannisterské armády – 7. řada
Zdaleka nejlepší novou bitvou, která ze 7. série vzešla, byl útok Daenerys na hřbetě Drogona společně s její armádou Dothraků na lannisterské vojáky při cestě do Králova přístaviště. Hlavním důvodem, proč je tento famózní souboj tak nízko na žebříčku, je prostý fakt, že při pohledu na sezonu jako takovou nemá v samotném příběhu příliš velký dopad a slouží hlavně jako vizuální zábava.
Všechny hlavní postavy opustí bojiště po svých a kromě oslabení nepřítele Dany vlastně ničeho významného nedosáhla. Mimo to se ale jedná o Hru o trůny v nejlepším. Vůbec poprvé tu vidíme, jakou moc ve "středověku" dávají svému majiteli draci, a celá událost názorně ukazuje, jak by to nejspíš vypadalo, kdybyste proti mečům a kopím postavili dnešní bombardéry. Záběry na Drogona chrlícího oheň na všechno a všechny ve svém okolí jsou impozantní a počítačoví animátoři (v kombinaci s reálnými explozemi) se při přípravě řádění zvířete opravdu překonali.
