Zorro: Meč a růže (2007)
Následující kolumbijský seriál se od těch ostatních také poměrně odlišuje svým celkovým pojetím. Nejedná se totiž o klasický seriál, nýbrž o telenovelu. Tato telenovela se v roce 2009 vysílala také u nás a i když je zde pár českých webů, které jsou na telenovely vyloženě vysazené (viz ČSFD, tam se radši ani nekoukejte), tak byl zároveň u nás Zorro: Meč a růže v době svého vysílání poměrně populární. Proč? Začněme nejdříve tím, co je opravdu pozitivní bez ohledu na to, zda telenovelám fandíte, nebo ne.
Každá telenovela je vlastně takový „zfilmovaný román o lásce muže a ženy“. Vzhledem k tomu, že se Zorro: Meč a růže opět odehrává na počátku 19. století a k Zorrovi vždy vedle akce a tajemna nějaká ta romantika také patřila, pak není toto pojetí ničím, co by mu mělo být vyloženě na škodu, spíše naopak, k dobovému zasazení to vlastně poměrně sedí. K problémům v rámci telenovel se ale ještě dostaneme.
Velké pozitivum tohoto seriálu je hlavně příběh, respektive jeho základní kostra. Seriál totiž udělal ten chytrý krok, že nám opětovně nepředstavoval, jak se Diego vlastně stal Zorrem, ale začíná v době, kdy Zorro už nějaký ten pátek existuje. Dalším plusovým bodem v rámci příběhu je to, že stát se Zorrem nebylo čistě Diegovo rozhodnutí a ani nepřišlo ze dne na den, jak to pojala předchozí zpracování. Zorro je zde totiž vedle svých osobních ideálů zároveň jakýmsi pomyslným rytířem tajemného řádu, který chce do Kalifornie vrátit spravedlnost. Tím se tak původní koncept ještě rozšířil a tajemství kolem Zorra se stává ještě zajímavějším.
Další velkou předností jsou herci, zejména pak hlavní protagonista Christian Meier, kterému se podařilo velmi uvěřitelně ztvárnit nejen Zorra, ale i zdánlivě nešikovného Diega de la Vegu. Kromě Meiera zde skvěle hrála také Marlene Favela a je dobré zmínit i hlavního záporáka velitele Ricarda Montera, jelikož jméno této postavy odkazuje na Rafaela Montera z filmu Zorro: Tajemná tvář. Odkazů na tento film je mimo jiné v seriálu ukrytých podstatně více.
Velké pozitivum se týká i vizuální stránky seriálu. Ten se totiž natáčel celý v exteriérech a skutečných lokacích, na rozdíl od svých předchůdců, a na výsledku je to hodně vidět. Zároveň seriál nepostrádá vtip, každá postava zde má svůj specifický humor. A jako poslední velkou výhodu zde máme dějové zvraty, které jsou sice někdy záměrně přepálené, jindy jsou ale natolik šokující, že vám doslova spadne brada- viděli jste třeba v nějakém jiném zpracování, že by Zorra v závěru epizody zastřelili? Opravte mě, jestli se pletu, ale myslím, že ne.
Přes všechna pozitiva ale není seriál samozřejmě dokonalý a jsou to právě ty elementy typické pro telenovely, která zavírají vrátka široké veřejnosti. Hlavní dějová linie sice funguje řekněme celou dobu. V seriálu je ale mnohem více dějových linií, které jsou sice vždy s tou hlavní nějak propojené, ve výsledku ale nijak zvlášť důležité nejsou. To zákonitě vede k tomu, že seriál je neskutečně natahovaný, celkový počet epizod je totiž 122 (to sice v rámci telenovel pořád není mezi těmi nejvyššími čísly, i tak je to ale hodně).
Pomineme-li občas křečovité dialogy, které se zde vyskytují, tak právě zmíněné natahování a opakování některých dějových linek je největší negativum tohoto seriálu. Výše zmíněná pozitiva ale naopak mluví v jeho prospěch. Výsledek tedy zůstává někde uprostřed a záleží čistě na vás, zda vám tento styl vypravování sedí. Pokud dokážete výše zmíněné přednosti seriálu ocenit a natahování seriálu moc neřešit, můžete se u něj opravdu velmi slušně zabavit. Pokud ne, asi bych vám pak doporučil nějaké jiné Zorrovo zpracování. Níže si můžete přehrát intro seriálu s jeho ustřední hudbou, kterou nazpívali Beyoncé a Alejandro Fernández.
